Článek 26 zákona o dani z přidané hodnoty požaduje, aby plátce vystavil fakturu (lit. daňový doklad - daňový doklad) do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelné činnosti (bod 1a ode dne provedení zdanitelného plnění ), v polském právu, datum akce označované jako datum prodeje. Stejný odstavec v následujícím bodě vyžaduje vystavení faktury nejpozději 15. den od přijetí platby.

Odstavec 21, předcházející §26, podrobně definuje okamžik přiznání daně za zdanitelné služby (činnosti), přičemž první věta má pro daný problém zásadní povahu. „Daň při odchodu je plátce povinen zaplatit v den, kdy je provedena zdanitelná činnost, nebo v den, kdy je platba přijata, s přihlédnutím k dřívějšímu datu, pokud zákon nestanoví jinak.“ p>

V případě dodání zboží se za den prodeje považuje:
a) den dodání při prodeji na základě kupní smlouvy mezi dodavateli,
b) den přijetí v ostatních případech,
c) den dražení v aukcích,
d) den získání práva užívat pronajaté zboží.

Na výše uvedená pravidla se vztahuje výjimka pro dodávky zboží uvnitř Společenství, kde je datem prodeje datum faktury, pokud je faktura vystavena před 15. dnem měsíce následujícího po odeslání nebo zahájení pohybu zboží. Jinak je datem prodeje 15. den následujícího měsíce. Z výše uvedeného vyplývá, že posledním prodejním místem je 15. den měsíce následujícího po zahájení dodávky zboží.

V případě dodávek služeb uvnitř Společenství se předpisy EU zákonodárce opět vrací k základní zásadě data prodeje služby nebo přijetí platby za ni a ukládá povinnost vystavit fakturu do 15 dnů.

U tuzemských dodávek budou mít přijaté faktury právo na odpočet nejdříve v den přijetí faktury.